V poválečných letech měli hasiči k dispozici především uchráněnou předválečnou techniku a také množství trofejních automobilů různých typů a provedení. Mimo speciálních požárních vozidel dodaných během války šlo mnohdy o civilní vozy, které bylo třeba pro potřeby hasičů upravit. Tato původní i nově získaná technika potom sloužila hasičům ještě řadu let. Politické změny po únoru 1948 a zestátnění zavedených výrobců automobilů, karoserií i výrobců požární techniky znamenalo postupný přechod na hromadnou výrobu unifikovaných typů požární techniky. V návaznosti na možnosti národního hospodářství tak byly vyrobené série techniky „rozděleny“ nejen mezi profesionální, dobrovolné a podnikové hasiče, ale také pro potřeby exportu. K dobrovolným hasičům se tak často „novější“ technika dostala až po mnohaletém užívání profesionálními hasiči.

Základem pro první tři jednotné série požárních automobilů byl podvozek Praga RN. Cisternová automobilová stříkačka CAS 16 – PRAGA RN měla nádrže na 1500 l vody a 500 l pěnidla. Část hasičů seděla na sedačkách umístěných zvenku podél cisterny. Dopravní automobil DVS 8 – PRAGA RN byl uzpůsoben pro přepravu hasičů, přenosné motorové stříkačky PS 8 a požárního příslušenství. Podobnou karoserii a výbavu včetně přenosné motorové stříkačky PS 8 a navíc ještě vpředu vestavěné čerpadlo měla automobilová stříkačka AS 16 – PRAGA RN.

Továrna hasicích zařízení n.p. byla výrobcem nástavby dopravního automobilu DVS 8 - TATRA 805. V přední části nástavby byla kabina pro 8 hasičů, v nástavbě bylo umístěno požární příslušenství a přenosná motorová stříkačka PS 8. V návaznosti na postupné vyřazování automobilů TATRA 805 z armády je řada hasičských sborů používala jako dopravní automobily pro přepravu hasičů, příslušenství a pro tažení přívěsné motorové stříkačky. Šlo zejména o vyřazené radiovozy, zdravotnické automobily a valníky.

Od roku 1957 byla pro potřeby hasičů vyráběna CAS 16 – PRAGA V3S, uzpůsobená pro přepravu 3500 l vody. 200 l pěnidla, požárního příslušenství a pětičlenné posádky. Na rozdíl od předchozího typu již hasiči měli k dispozici samostatnou kabinu v zadní části nástavby. Praga V3S si postupem času našla u hasičských sborů uplatnění jako dopravní automobil i ve valníkovém či skříňovém provedení.

Podstatně lepší komfort pro přepravu hasičů v nové velké kabině nabídla CAS 16 – ŠKODA 706 RTH (RTHP), sériově vyráběná od roku 1961 i následná a vývojově navazující CAS 25 – ŠKODA 706 RTHP jejíž výroba byla ukončena až v roce 1984. Ve vozech byly nádrže na 3500 l vody a 200 l pěnidla. Byl vyroben i menší počet vozů s neprodlouženou kabinou posádky. Nedostatek vhodných cisternových automobilů byl v mnoha případech řešen i úpravou kropícího automobilu AKV na podvozku ŠKODA 706.

Své uplatnění u dobrovolných hasičů nalezly i CAS 32 – TATRA 138 a CAS 32 – TATRA 148. Každý vůz měl 2 otočné lafetové proudnice na střeše nástavby a nádrže na 6000 l vody a 600 l pěnidla.

Typickým vozem ve výbavě dobrovolných hasičů byl a zůstává dopravní automobil 12 na podvozku AVIA. Ve skříňové nástavbě je prostor pro přepravu hasičů, příslušenství a motorovou stříkačku PS 12. Sériová výroba pod označením DVS 12 – AVIA 30 byla zahájena v roce 1970, během let bylo zavedeno označení DA 12 a od poloviny osmdesátých let byl používán modernizovaný podvozek AVIA 31.

Přenosná motorová stříkačka PS 12 tvořila základ výbavy i v dopravním automobilu DVS 12 L – Š 1203 určeném pro čtyřčlennou posádku.

Celkový nedostatek požární techniky byl opakovaně řešen i nákupem techniky v ostatních zemích socialistického bloku. Z dovozu byla například automobilová stříkačka AS 16 – S 4000-1, vybavená pojízdným hadicovým navijákem, přenosnou motorovou stříkačnou PS 8, a také nádrží na 350 l vody, určenou k zavodnění čerpadla. Následným typem byla AS 16 – IFA W 50 L vyznačující se bohatou výbavou zahrnující například přenosnou motorovou stříkačku PS 8 s kompletním příslušenstvím, přenosný osvětlovací agregát, vzduchové dýchací přístroje a nádrží na 200 l vody k zavodnění čerpadla.

Do výbavy mnoha hasičských sborů byly zařazeny i dopravní automobily značky ROBUR, většinou v běžném valníkovém či skříňovém provedení.

Ze Sovětského svazu k nám bylo dovezeny cisternové automobilové stříkačky CAS 16 – ZIL 130 s nádržemi na 2000 l vody a 170 l pěnidla. V roce 1968 byly dovezeny CAS 25 – ZIL 131 s nádržemi na 2100 l vody a 150 l pěnidla.

Poslední nevýhoda dřívějších cisternových automobilových stříkaček, a to nedostatečný prostor pro přepravu požární výbavy, byla odstraněna novým typem CAS 25 K – LIAZ 101.860 (obr. 17) s prostornou kabinou, novou konstrukcí nástavby a dobře přístupnými úložnými prostory. Tento typ s nádržemi na 2500 l vody a 400 l pěnidla byl sériově vyráběn od roku 1985, a k dobrovolným hasičským sborům se dostal většinou až v souvislosti s obměnou techniky profesionálních hasičů po roce 1995. Některé sbory dobrovolných hasičů získaly v průběhu 90. let i cisternové automobilové stříkačky CAS 32 – TATRA 815 s nádržemi na 8200 l vody a 800 l pěnidla.

Byť je toto ohlédnutí psáno v časem minulém, tak nezbývá než dodat, že mnoho z těchto typů požárních automobilů dosud hasičům slouží.