Vzpomínka: Jak jsem nakupoval pudinky
 

Vzpomínám na své prázdninové pobyty u babičky a dědečka ve východočeské střediskové obci Meziměstí. Vybaví se mi jak jsem chodil do místní samoobsluhy pro pečivo a pro mléko v pytlíku (2,- Kčs), dědovi pro francovku alpu a do novinového stánku na náměstí pro noviny zemědělky. Babička sloužila na vrátnici v závodě Veba (objekt vrátnice ani protější prodejna již neexistují). Já jsem si od babičky půjčoval skládací kolo Eska, objížděl prodejny v okolních obcích a z kapesného jsem po 40 hal za kus budoval svoji letní sbírku pudinků značky Amyl. V Meziměstí měli v samoobsluze vanilkový a kakaový, ve Vernéřovicích karamelový, v Ruprechticích banánový, v Hynčicích jahodový, v Olivětíně malinový, ale v žádné z prodejen nebylo možno sehnat více různých druhů pudinku najednou. Co jsem se sbírkou dělal? Po dobu prázdnin jsem si občas některý uvařil a potom jsem měl důvod opět vyrazit na kole do některé z vesnic doplnit chybějící pudink. Také si vzpomínám jak mi v jedné z vesnic zemědělci při okukování kombajnu na poli dali peníze a poslali mě pro cigarety „v obchodě řekni, že je to pro pana Nováka a hoď sebou ať to stihneš než bude v obchodě přes poledne zavřeno“.

Co z toho? Sice jsem nezažil dobu kdy bylo pivo „za korunu“, dobu kdy fungoval automat Koruna ani dobu kdy v kině prodávali „frédo lédo“. Na spoustu dnes již zaniklých prodejen, značek a výrobků si však z dětství vzpomínám. Z prodejen např. na Mléčné lahůdky, z výrobků namátkou na sušenky Party, na nanuky Jumbo, nebo na bombóny Lesní směs ve žluté plechovce ad. Věřím, že i většina z Vás má vzpomínky na řadu různých výrobků a značek, a také na prodejny kam se chodilo nakupovat. Zavzpomínejte si s námi...

Jakub Seifert